Můj život po boku koně

Můj život po boku ušlechtilého, silného a přátelského zvířete, se táhne do dob když sem byla ještě maličký špunt, co tyto zvířata zbožňoval jen jako hračky, obrázky a pohádková zvířata. Tento život sem ale poznala pořádně, až na táborech a jiných akcích. V roce 2009 jsem začla chodit ke kamošce co měla kobylku Vílu. Chodila jsem tam skoro každý den a starala se o tažnou kobylku. Boužel jsem ještě neuměla jezdit a tak sem se ná ní jen občas svezla. Majitelka kobylky mi poradila ať se začnu učit jezdit v jezdeckém klubu Helios. Začla jsem tam tedy chodit a učit se jezdit tam. Čas plynul a už jsem jezdila sama v kroku, klusui cvalu. Tuto stáj navštěvuju dodnes. Mimo to navštěvuju i jiné jezdecké kluby, ale o těch vám budu psát v mé rubrice.

Byla, jsem a budu nejšťastnější jen mezi těmito krásnými zvířaty. Protože jen mezi koňmi jsem šťastná jak nikde jinde...